Svatý Jan Nepomucký

Po stopách svatého Jana Nepomuckého v Praze

Nejznámější český světec (ačkoliv Němec), který má sochu na stovkách českých mostů a návsí, ba dokonce i v cizině, prožil většinu svého života v Praze. Pojďme po jeho stopách a navštivme místa s jeho životem spojená.

Poněvadž stopy svatého Jana budeme nacházet na různých místech Prahy tak, jak jsou ve městě rozesety, nebudeme moci sledovat jeho život v časové posloupnosti, ale na přeskáčku. Naše pouť tak paradoxně začne tam, kde světec svou pozemskou pouť dokončil: Na rohu ulic Na Můstku a Rytířská stojí dům, který nese název Stará Rychta. Právě zde, ve vězení Staré Rychty, dne 20. března 1393 naposledy vydechl Jan z Pomuku, poté co byl krutě mučen samotným králem Václavem IV.  Dva další arcibiskupovi kněží, kteří mučení přežili, oficiál Mikuláš Puchník a Václav Knobloch, byli donuceni přísahat, že nic neprozradí, a byli propuštěni. (Mikuláš Puchník bude za několik let zvolen pražským arcibiskupem.) Mrtvé Janovo tělo pak bylo odneseno na Karlův most a svrženo do Vltavy.

Pojďme nyní o ulici dále, ke kostelu svatého Havla. Ve 14. století vypadal zcela jinak, byl ozdoben dvěma gotickými věžemi, obklopen hřbitovem a vedle něj stála škola. Farnost byla poměrně bohatá a prestižní. Zde byl Johánek z Pomuku farářem od září 1380. (Budete-li mít štěstí a zastihnete kostel otevřený, pak se jděte podívat do kněžiště, kde vlevo nad bočními dveřmi budete moci spatřit jeho notářskou značku.) Během svého farářování u sv. Havla si nadaný Nepomuk stihl dodělat bakaláře práv na právnické fakultě pražské univerzity a doktorát církevního práva v italské Padově (a aby se nenudil, byl v Padově chvíli i rektorem univerzity).

Pokračujme v naší pouti dále na Staroměstské náměstí. Zde na staroměstské radnici probíhal pravděpodobně výslech Jana a jeho druhů předtím, než byli odvedeni na Starou Rychtu. (Z Hradu sem byli přivedeni čtyři obvinění: tři nám již známí kněží byli odtud odvlečeni k mučení na Rychtu, čtvrtý byl nekněz, Něpr z Roupova, arcibiskupův hofmistr - ten zůstal uvězněn zde na radnici.)

Nyní se vydáme spolu s davy turistů na Karlův most. Půjdeme tedy opačným směrem, než putovali zajatci z hradu na staroměstskou radnici. Hned jak vyjdeme z náměstí, vidíme vlevo Jilskou ulici. Zmiňuji ji proto, že Johánek byl nakrátko kanovníkem kolegiátní kapituly u kostela sv. Jiljí. Tam ale nepůjdeme, pokračujeme na Karlův most. Po mostě půjdeme vpravo, nikoliv kvůli dopravním předpisům, ale proto, abychom nepřehlédli místo, kde bylo mrtvé světcovo tělo svrženo do řeky. Poznáme jej podle kříže s pěti hvězdami, nad ním je instalována kovová mříž. Křížek je vsazen do mramorové desky, pod níž je uložena část světcových ostatků. Nemyslím, že by Vám magie splnila nějaké přání, když položíte na křížek ruku, ale pomodlit byste se tady mohli. Půjdeme-li dále, nepřehlédneme mimořádnou sochu sv. Jana Nepomuckého od Jana Brokoffa z roku 1683. Socha byla postavena dávno před Janovým blahořečením a svědčí tak o jeho všeobecné úctě, která nemusela být vnucována jako nový kult v náhradu za Jana z Husi. Tato socha se stala předobrazem tisíců dalších soch a sošek.

Na konci mostu projdeme malostranskou mosteckou branou a po pravé ruce spatříme Dražického náměstí. Někde v těchto místech stával arcibiskupský palác, kam chodil Jan do práce. Z fary u sv. Havla to neměl daleko, horší to bylo po roce 1390, kdy se jako vyšehradský kanovník přestěhoval na Vyšehrad. V arcibiskupském paláci byl také kdysi jako mladík jmenován veřejným notářem, to bylo ještě za arcibiskupa Jana Očka z Vlašimě. Po studiích jej arcibiskup Jan z Jenštejna (synovec Očkův) jmenoval svým generálním vikářem, tedy něco jako svojí pravou rukou. Zde také na pokyn arcibiskupa úředník Nepomuk potvrdil volbu nového kladrubského opata, ačkoliv věděl, že tím zhatí plány krále Václava na vytvoření nového biskupství a vyslouží si tak od prchlivého krále mstu. Tady by se úředníci měli učit, co znamená loajalita.

Když se král, který byl právě na dovolené na Žebráku, dověděl, co Jan provedl, hned se vypravil na cestu zpět do Prahy. Arcibiskup i jeho blízcí spolupracovníci uprchli před králem na arcibiskupův hrad do Roudnice. Královi poslové ale arcibiskupa přesvědčili, že Václav chce uzavřít smír a pozvali arcibiskupa zpět do Prahy, aby se v johanitské komendě s králem setkal. Tam se teď s arcibiskupem vydáme i my - z Mostecké ulice doleva Lázeňskou na Velkopřevorské náměstí, kde komenda stávala.

Setkání krále s arcibiskupem bylo zprvu nadějné, ale král, ačkoliv bylo teprve ráno, přišel opilý. Po chvíli nařídil zatknou arcibiskupa a jeho spolupracovníky. Arcibiskupovi se ve zmatku podařilo uprchnout do svého paláce a poté na hrad Kyšperk u Teplic. Čtyři jeho úředníci však takové štěstí neměli a byli odvedeni k vyslýchání do kapitulní síně na pražský Hrad, kde byli v kapitulní síni vyslýcháni. Odtud, jak už víme, byli vláčeni na staroměstskou radnici a Starou Rychtu...

Z Velkopřevorského náměstí budeme pokračovat k cíli. Přes Malostranské náměstí se vydáme Nerudovou ulicí nahoru ke Hradu. V ohbí, kde se z ulice Nerudovy obrátíme do ulice Ke Hradu, si povšimneme významné svatojánské sochy bratří Brokoffů.

Vystoupali jsme ke katedrále. Zde, na nejposvátnějším místě Čech, je cíl naší pouti. Nevím, jak je to dnes, ale bez vstupenky mě nechtěla katedrální ochranka do katedrály pustit. Řekl jsem, že bych se rád pomodlil u hrobu svatého Jana. Ten se  nachází vedle hlavního oltáře vpravo - v podobě stříbrného zdobeného oltáře. Pistolníci se domluvili vysílačkami a doprovázen jedním z nich jsem poklekl na zem před stříbrnou rakví Světce. Zde se píší dějiny. Každý z nás. Svatý Jene Nepomucký, oroduj za nás!