Svatá cesta - modlitby

(Úvodní slovo u startu - tedy u kapličky sv. Václava naproti Invalidovně)

Drazí poutníci,

vítám Vás na začátku pouti do Staré Boleslavi podél kapliček tzv. Svaté cesty.

Takzvaná Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi je vlastně dvojí.

Poutníci původně sledovali cestu, kterou se ubíral svatý Václav cestou ke své mučednické smrti a kterou bylo jeho tělo převezeno z Boleslavi do Prahy. Tato cesta vedla přes Libeň k proseckému kostelu svatého Václava, pak dále přes Popovice k brandýskému brodu.

Naše dnešní Svatá cesta, lemovaná kapličkami, vede poněkud jižněji, než cesta Svatováclavská, nevede ani přes prosecký kostel. Jak vznikla?

Na počátku 17. století se díky jezuitům stávají poutě do Staré Boleslavi velmi oblíbené. Mají jak svatováclavský, tak mariánský charakter, díky milostnému Palladiu země české. Pražští jezuité, a mezi nimi především Jan Tanner, se zasloužili o vybudování čtyřiačtyřiceti kapliček při stávající cestě. Jan Tanner také vydal publikaci, v níž je každá kaplička přesně zdokumentována, takže dnes přesně víme, jak která kaplička byla vyzdobena.

Každá kaple byla pojmenována podle některého mariánského poutního místa, a to v abecedním pořadí. Kaplí bylo čtyřicet čtyři podle počtu invokací v loretánské litanii. Každá kaple tak byla označena i jednou invokací.

Obraz ve výklenku byl rozdělen na dvě části. V horním oblouku byla zobrazena vždy madona podle poutního místa, které dalo kapli název. V dolní, větší části byl výjev ze života svatého Václava. Nahoře v oblouku byla napsána loretánská invokace. Na levé vnitřní stěně byla napsána mariánská modlitba a na pravé stěně modlitba svatováclavská. V nice byl ještě erb a jméno donátora.

Typická pro baroko je mnohá symbolika, proto nemůžeme nepřipomenout, že kaple byly od sebe vzdáleny na délku Karlova mostu.

Během naší pouti nás čeká dalších osmnáct zastavení u dosud stojících kapliček.

U každé kaple si řekneme, kterému poutnímu místu byla zasvěcena a jaký výjev ze života svatého Václava byl na ní zobrazen. Připomeneme si také jméno donátora.

Pak se pomodlíme se původní barokní modlitby, jak z mariánského cyklu, tak ze svatováclavského. Modlitby jsou vždy vztaženy k příslušnému mariánskému poutnímu místu a příběhu ze života svatého Václava. Pro dnešní uši budou modlitby znít anachronicky, patrně nebudeme věřit všem v modlitbách popisovaným zázrakům, nicméně pokusme se přesto nabídnout Panně Marii a svatému Václavu své radosti i starosti.

Připomínám, že každý jde či jede na vlastní nebezpečí a prosím, abyste dodržovali veškeré dopravní předpisy.

Naše pouť bude dlouhá asi 22 km a nejdelší úsek nás čeká hned na začátku, protože od této kapličky se musíme dostat až na Klíčov.

U poslední dochované kaple, která se nachází v Brandýse nad Labem před železničním přejezdem, pouť končí. Odtamtud do Staré Boleslavi a zpět domů už se vrací každý individuálně.

· Kaple svatého Václava u Invalidovny

Patrně se nejedná o původní kapli, ale o nově vybudovanou po stavbě železniční trati na Denisovo nádraží.

Texty modliteb jsou vzaty z první kapličky, která se nedochovala. Jednalo se o kapli Staroboleslavskou.

Nyní se pomodlíme původní modlitby.

Svatá Maria, jejížto zázračný obraz v staroboleslavském poli podivně vyoraný od mnoha set let předivnými zázraky se stkví, prosím tebe skrze tvé od věčnosti, abys Matkou boží byla, vyvolení, rač mi vyprositi mých hříchů odpuštění a účinnou milost boží, ať nikdy žádného těžkého hříchu se nedopustím, nýbrž v svatosti života tebe následuji. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž jsi blahoslavenou Pannu Marii v jejím staroboleslavském obraze původem svatých Crhy a Strachoty a cvičením svaté Lidmily, báby tvé svaté ctil, a do Staré Boleslavi po té cestě se na smrt dobrovolně pro víru křesťanskou oddal, po které potom svatý Vojtěch, svatý Prokop, pět svatých Bratrů mučedníků i jiní svatí Čechové, jako císařové, králové, knížata, biskupové, i jiní nesčíslní pobožní křesťané putovali, prosím tebe, vyžádej nám vroucnou lásku k blahoslavené Panně Marii, ať ji vždycky svatě milujeme a nábožně ctíme, na zemi až do smrti, a v nebi na věky. Amen.

Nyní se vydáme po Sokolovské ulici až na náměstí Organizace spojených národů ve Vysočanech, tam odbočíme doleva k vysočanské estakádě, ale hned za podjezdem odbočíme vpravo do kopce na Klíčov.

· 12. Horažďovická

Na Klíčově

Stojíme u kaple, která byla již dvanáctá v pořadí a nese název Horažďovická, podle toho, že ve výklenku byla zobrazena Panna Maria z poutního místa Loreta v Boru u Horažďovic.

V dolní části výklenku byl zobrazen svatý Václav, jak lisuje víno.

Donátorem kaple byl František Eusebius, hrabě z Pottingu.

Matko Stvořitele a předůstojná paní naše Maria, kteráž těm, kteříž tebe v tvém Horažďovském obraze náležitě ctí a tebe za pomoc prosí, dobročinnou matkou se ukazuješ. Poníženě prosím tebe, skrze to velké nepohodlí, kteréž jsi trpělivě snášela, když jsouc těhotná a přišedši do Betléma, nikdež hospody míti nemohla, ale do hovadského chléva jsi jíti musela. Vypros mi tu milost, ať trpělivě snáším nepohodlí tohoto na světě putování, a po mé smrti rač mou duši přijmouti do příbytku nebeského. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž z pouhé cti a lásky k velebné svátosti sám jsi na vinici pracoval, sám hrozny sbírával a víno z nich tlačíval, kteréž potom kněžím pro mši svatou jsi daroval, prosím tebe, rač nám skrze své mocné u Boha přímluvy vyprositi úrodu země a požehnání práci naší. Uděl nám při tom také vína duchovní radosti, ať žádný hřích nikdy nezarmucuje duší našich, zvlášť v hodinu smrti. Amen.

Nyní pokračujeme dále po Čakovické, přejedeme nadjezdem Kbelskou a zastavíme se u semaforů u odbočky ke stanici metra Letňany.

· 14. Jeníkovská

Na poli vedle stanice Letňany

Na poli vidíme kapli čtrnáctou v pořadí, kapli Jeníkovskou, zasvěcenou Madoně loretánské z Golčova Jeníkova.

Donátorem kaple byl Karel Leopold, hrabě Carreto de Millesimo.

Obraz v kapli zachycoval svatého Václava, jak posílá posly do Říma, aby zjistil, jaké církevní slavnosti se v Římě konají na den sv. Kosmy a Damiána a archanděla Michaela.

Panno nejmoudřejší a přemilosrdná matko Maria, která v svém Lauretánském chrámečku v Jeníkově nápodobná dobrodiní lidem před tvým obrazem nábožně se modlícím prokazováváš jako v svém někdejším nazaretském domu, poníženě prosím tebe skrze sladkou lásku, kterous svého nejmilejšího syna v jeho dětském věku svými panenskými prsy kojívala a líbávala. Připusť mně jako dobrotivá matka, když se k tobě budu utíkati v jakýchkoli důležitostech a úzkostech, zvláště pak v hodině smrti, a mlékem svého mateřského potěšení občerstvi a potěš mne jak nejlépe bude k spasení duše mé. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž uslyšev od svých legátů k Janovi Desátému papeži vyslaných jaká by slavnost byla v Římě na den svatých Kosmy a Damiána, a na den svatého Michala Archanděla s velikým počtem mší svatých držána, vzdychavě jsi sobě žádal také takovou v Čechách pobožnost zarazit, a předpověděl jsi, že mezi těma dvěma svátky také někdy tvůj svátek držeti se bude. Oroduj za nás, ať po své smrti k tobě i ke všem jiným svatým dostanem se do nebe a tam s vámi ať chválíme a ctíme Pána Boha věčně. Amen.

Teď se přiblížíme kousek cesty směrem ke stanici metra Letňany.

· 15. Kájovská

Na poli na začátku Kbel

Dále v poli vidíme patnáctou kapli, kapli Kájovskou. V horní části obrazu byla znázorněna gotická madona z poutního kostela nanebevzetí Panny Marie z Kájova, a svatý Václav byl vyobrazen, jak nosí v zimě chudým dříví z lesa.

Donátorem kaple byl Bohumír Kapoun, arciděkan krumlovský.

Panno ctihodná a ke všem dobrotivá Maria, kteráž v Kájově v svém od dávna zázračném obrazu od nábožných poutníků, zvláště skrze zlaté soboty ctěna býváš, a prokazováním rozličných dobrodiní jim se odměňováváš; prosím tebe skrze tvé přesladké potěšení, kteréž jsi cítívala v srdci, když jsi své přerozkošné děťátko na svém panenském klínu držívala. Měj také o mně nyní péči, jako o své, jakkoli až posavad nezdárné a neposlušné dítě, čehož nyní srdečně lituji a připovídám s tvou pomocí opravdově se polepšiti a tebe, jakožto svou nejmilejší matku vždycky napotom milovati a ctíti. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, skrze tu velikou pokoru, s kterou jsi k chudým v zimě tajně nosíval dříví, a skrze tu pokornou trpělivost, s kterou jsi hajnému, stěžujícímu sobě, že mu kdos ukrádá dříví, poručil, aby koho nejprve dopadne, notně (však krom tváře) zbil. Po čemž sám dobrovolně na ránu jsi jemu přišel, a nebyv od něho v tmách poznán, těžce jsi ubyt byl. Prosíme tebe, vyžádej nám to, ať příkoří a křivdy nám od jiných činěné pro Boha trpělivě snášíme a skrze to pokuty povinně za své hříchy na světě odbejváme. Amen.

Nyní se vrátíme na Mladoboleslavskou a budeme pokračovat do Kbel. K další kapličce musíme odbočit doleva na parkoviště leteckého muzea.

· 17. Krupecká

Na parkovišti leteckého muzea

Donátorem této kaple, v pořadí sedmnácté, byl Kryštof, hrabě Vratislavský.

Kaple nese název podle poutního místa v Krupce a zobrazovala tamní sochu piety z roku 1669, k níž se poutníci ubírají v kleče svatými schody.

Svatý Václav na vyobrazení vyzývá kouřimského knížete Radslava Zlického k osobnímu souboji.

Panno mocná, ano ze všech nejmocnější Maria, jenž všecko což chceš od Boha vyprositi můžeš a krom jiných nesčíslných příležitostí také to jsi vyprosila, že skrze tvůj slavný obraz, kterýž pod Krupkou se ctí, všemohoucí Bůh převeliké zázraky činiti ráčí. Skrze tu bolest, kterou jsi měla, když pro Herodesovou ukrutnost s svým milým synáčkem do Egypta jsi utíkat musela, kdežto jsi celých sedm let v těžké chudobě a nouzi zůstávala, prosím tebe, rač mne ze všech mých těla i duše nebezpečenství nyní i vždycky vytrhnouti, aby duše má nezahynula věčně. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž proto, aby se nevylévala krev křesťanského lidu, sám jsi se potýkati chtěl s kouřimským knížetem, nespravedlivě do země tvé vpadajícím, jehož znamení svatého kříže s pomocí svatých andělů šťastně jsi přemohl a k víře křesťanské s jeho lidem přivedl; dej nám také šťastně zvítěziti nade všemi našimi nepřáteli, jak duchovními, tak tělesnými. Amen.

Nyní pokračujeme dále po Mladoboleslavské ulici, za světelnou křižovatkou odbočíme vlevo cyklotrasou, která nás přivede k další kapli.

· 19. Kutnohorská

Nově postavená kaple na náměstí

Stojíme u nejkrásnější kaple, kterou obnovila obec Kbely v roce 2018. Je to kaple Kutnohorská, ozdobená invokací "Panno věrná" a původně vybudovaná Bernardem, pánem z Věžníku.

Svatý Václav je vítán císařem na sněmu, ačkoliv přišel pozdě.

Panno věrná, žádného neopouštějící Maria, kteráž v svém kutnohorském obrazu k jednomu z bratrů Tovaryšstva Ježíšova mluviti ráčila, jakož i jiným milostivě dobročinnou se ukazuješ; skrze tvou věrnou práci a starost, s kterou jsi živila a opatrovala sobě svěřený nejdražší poklad nebeský Ježíše Krista, až do třicátého léta věku jeho, prosím tebe, rač také opatrovati po všechen čas života mého, a zvláště v hodinu smrti mé, aby ďábelskou lstí nezahynula duše má věčně. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž stráviv podle svého obyčeje celou noc na modlení, ráno velmi dlouho při mších si se v kostele zdržoval, a že jsi proto časně na sněm nepřišel, ustanovil císař, aby když přijdeš, žádný z knížat tobě k poctivosti nepovstal; kterýž však potom sám, uzřev na čele tvém lesknoucí se kříž a při tobě dva anděly, povstáním ze svého císařského trůnu tebe poctil. Prosíme tebe, vyžádej nám od Boha, aby jeho svatí andělé tak byli při nás vždycky a nás vedli do nebeského království. Amen.

Pokračujeme kolem nádraží zpět na hlavní silnici, po níž se vydáme dále k Vinoři.

· 23. Nezamyslická

Na poli za Kbely

(není jisté, zda nejde o kapli č. 22)

Ačkoliv není jisté, zda tato kaple není 22. v pořadí, pravděpodobně se jedná o kapli 23., zasvěcenou Madoně Nezamyslické stojící na půlměsíci.

Donátorem kaple byl František, hrabě z Kolovratu.

Svatý Václav byl zachycen, jak se ujímá vlády nad Moravou po vyhnání Svatoboje.

Nádobo duchovní a všech milostí božích plná Panno Maria, u jejížto obrazu v Nezamyslicích kacířští vojáci, když kostel loupili a oltáře sekali, zázračným způsobem dvakráte přestrašeni a potom spravedlivou boží pomstou trestáni byli; skrze tu srdečnou bolest, kterous měla, když jsi viděla, že tvůj milý syn přetěžký kříž na svých ramenách pro sebe z města nese a pod ním klesá; prosím tebe abys mi vyprosila trpělivost v mém každém kříži utrpení a protivenství, kteréhokoli Pán Bůh na mne dopustiti ráčí. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž pro svou dobrotivost Moravskou zemi (když pro vyobcování a vypovědění Svatoboje, jejího krále k dokonalému vyvrácení přijíti měla a k tobě právo k ní od císaře darováno bylo) milostivě jsi Pána Boha zastával, tak že dokud jsi živ byl na světě, dobrého pokoje života užívala; prosím tebe zastaň také duše naše při spravedlivém Božím soudu a chraň nás také nyní, aby nepřátelé naši ani na těle, ani na duši nemohli nám škoditi. Amen.

Pokračujeme dále po silnici k další kapli na poli.

· 24. Nicovská

Na poli před Vinoří u silnice

Donátor 24. Kaple byl Tomáš Sartorius, břevnovský opat.

Obraz Matky Boží znázorňoval pozdně gotickou sošku Panny Marie s Ježíškem ze 16. Století z Nicova u Plánice, proto se kaple nazývá Nicovská.

Svatý Václav na obraze posílá posly k papeži do Říma se žádostí, aby se mohl vzdát trůnu, předat jej svému bratrovi Boleslavu a vstoupit do kláštera do řádu sv. Benedikta.

Nádobo poctivá, přeblahoslavená Panno Maria, jejížto obraz Nycovský byv od kacířů s jinými pobožnými obrazy pod kotel pivovarní do ohně uvržen, shořeti v něm nemohl, ale z ohně vyskočil; skrze tu velikou bolest, kterous měla, když tvůj milý syn všecek raněný před ukřižováním stál u svatého kříže na Kalvarské hoře a žalostivě vzhlédl na tebe; ty pak jeho ušlechtilé tváři pro jeho krev a rány a pro své slzy dobře viděti jsi nemohla; prosím tebe, obrať ke mě své milosrdné oči ne pro zásluhy mé, ale že jsi matka milosrdenství. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž ze svaté náklonnosti k duchovnímu stavu poslav legáty k římskému papeži žádal jsi za dovolení, abys mohl knížectví České Boleslavovi, bratru svému postoupiti a sám do řádu svatého Benedikta se dáti; vypros nám to, aby žádná čest a žádná rozkoš od Boha našeho nás neodvedla a k zatracení nepřivedla. Amen.

Následující kaple je na začátku Vinoře, za zatáčkou musíme odbočit do Semtínské ulice doleva.

· 25. Hornojiřetínská

V Semtínské ulici ve Vinoři.

Stojíme u 25. kaple, Hornojiřetínské, podle Jiřetínské Madony s Ježíškem v náručí obklopené rozkvetlými keři.

Ve výklenku byla zobrazena další část svatováclavské legendy - svatý Václav jako kajícník kráčí v zimě nocí bos sněhem a za ním blahoslavený Podiven, zahřívající své nohy v jeho šlépějích.

Donátorem této kaple byl Jan Bedřich, hrabě z Valdštejna.

Nádobo výborné pobožnosti Panno Maria, jejížto obraz, ten, kterýž se v Obergürgentálu chová, od několika let pro mnohá dobrodiní, kteráž milostivý Pán Bůh na tvou, milosrdná matko, přímluvu ubohým lidem k tobě se důvěrně utíkajícím prokázati ráčil, vysoce vážen, ctěn a slavný učiněn jest; skrze tu srdečnou bolest, kterous měla když jsi viděla, jak tvého milého syna přibíjejí na kříž a jak hojná krev z jeho nesčíslných ran až na zem tekla; prosím tebe, rač mi přispěti k pomoci, když srdce mé nějakou ouzkostí neb žalostí jako hřeby raněno a proraženo bývá. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž pro čest boží nočním časem bosýma nohama také v té nejkrutější zimě navštěvoval jsi kostely, až jsi po sobě krvavé šlépěje nechával, na něž když došlapoval Podivín, tvůj nejvěrnější dvořenín, cítíval svých noh a celého těla zahření; oroduj za nás, ať nám Pán Bůh dá tvého svatého života šlépějí následovati a když ho budeme za něco prositi, ať modlitby naše vyslyšeti ráčí. Amen.

Následující kaple stojí u zastávky MHD U hřbitova.

· 26. Pakenská

U vinořského hřbitova.

Donátorem 26. kaple byl hrabě Jáchym Slavata.

Kaple je zasvěcena Matce Boží z Nové Paky, kde je uctívána socha, kterou podle legendy nalezl horník v dole a umístil ji nejdříve v dutině stromu a později vystavěl kapli.

Obraz v dolní části zachytil svatého Václava, jak odmítá otrávený nápoj, který mu podává jeho matka kněžna Drahomíra.

Je to jediná kaple, v níž se částečně zachovala původní výzdoba. Všimněte si nahoře v oblouku nápisu Rosa mystica - Růže tajemná.

Růže tajemná a přemilá matko naše Panno Maria, jejížto obraz se ctí na Pakách, před čtyřmi sty a šedesáti lety v stříbrných dolích nalezený, proti rozličným neduhům a zvláště proti padoucí nemoci jest za lékařství; skrze tu bolest, kterous měla když tvůj nejmilejší syn maje umříti, svatého Jana tobě a tebe svatému Janu poroučel; prosím tebe, poroučej mne svému nejmilejšímu synu ve všech mých jak duchovních, tak tělesných potřebách a zvláště v hodinu smrti mé. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž bezbožné matce své Drahomíře, když ti jedem smíšeného nápoje podávala, vnuknutím božím řekl jsi: že sice ještě ne, ale brzo po tom skrze ni máš z tohoto světa sjíti. Po čemž ona Boleslava, tvého bratra na tebe popudila; prosíme tebe, vyžádej nám tu spasitelnou bázeň od Boha, ať se bojíme každého, zvláště těžkého hříchu více, nežli jedu, aby duše naše nebyla otrávena, ale setrvala v milosti boží, jenž jest život její. Amen.

Teď nás čeká složitější cesta. Na konci Vinoře, před strojírenskými halami, odbočíme doprava ulicí Štěpánovskou a před potokem doleva k Cukrovarskému rybníku.

· 29. Svatokřížská (kostel sv. Kříže Většího na Františku, Praha)

U Cukrovarského rybníka ve Vinoři.

Někteří badatelé se domnívají, že se jedná o kapli 28. Hradopražskou. Proto pokud se podíváte na kapličku kukátkem postaveným před kaplí, uvidíte vyobrazení, kterak svatý Václav stoluje u Boleslava a kterak spikše se hodovníci, třikrát povstali, chtíce jej zamordovati; ale vždycky božskou mocí zdržáni byli.

Dle mého soudu však stojíme u kaple 29. Svatokřížské, a to podle již zaniklého kostela svatého Kříže Většího v Praze na Františku. Mariánský obraz bolestné Panny Marie z tohoto cyriackého kostela byl zobrazen v jejím výklenku. Donátorem kaple byl baron Wolf Maxmilián z Lamingenu, spíše známý jako "Lomikar".

Na druhém obraze pronáší svatý Václav při své poslední večeři přípitek ke cti svatého archanděla Michaela, který jeho duši na úsvitě druhého dne doprovodí do nebe.

Dome zlatý a hodný příbytku svatého Ducha Panno Maria, kterouž pobožní křesťané v převzácném obrazu v kostele svatého Kříže na Starém Městě pražském ne bez dosažení mnohých duchovních i tělesných dobrodiní nábožně ctí; skrze tu srdečnou bolest, kterous měla, když Longyn bok tvého milého syna přeostrým kopím až do srdce probodl, tak že z něho vytekla poslední krůpěje krve a vody; prosím tebe, vypros mi tu milost, ať mé srdce vždycky jest zavřeno ďáblu a otevřeno svatému Duchu a láska boží ať v něm přebývá jako v svém domě. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž při své poslední večeři po napomenutí svých věrných k pravému křesťanskému náboženství každému jsi podal koflíček vína, ke cti svatého Michala archanděla, probošta rajského, jenž měl tvou duši hned na úsvitě do nebe uvésti, prosíme tebe, vyžádej nám tu milost od Pána Boha, aby tentýž svatý Michal archanděl v hodinu smrti naší přijal naše duše pod svou ochranu a uvedl je do nebeského království. Amen.

Nyní se vrátíme na hlavní silnici a budeme pokračovat směrem z Prahy. Na začátku první mimopražské vesnice, Podolanky, uvidíme po pravé straně u silnice další kapli.

· 30. Svatojakubská

Na začátku Podolanky.

Třicátá kaple v pořadí neboli Svatojakubská, podle Piety v klášteře minoritů u svatého Jakuba na pražském starém městě.

Na druhém obraze je klíčová scéna smrti svatého Václava, kterak se drží kruhu ve dveřích kostela svatých Kosmy a Damiána.

Donátorem byl František Oldřich Kinský.

Archo úmluvy, nejmilostivější matko Maria, jejížto předivná a přemnohá dobrodiní při tvém veleslavném obrazu v kostele svatého Jakuba v Starém Městě pražském lidu prokázaná, velmi mnohými obětmi na památku prokázaných milostí v kostele zavěšenými se dokazují; skrze tu srdečnou bolest, kterous měla, když jsi svého nejmilejšího syna z kříže sňatého na svůj klín vzala, jeho ran se dotýkala, krev jeho slzami z jeho tváří smývala a šátkem stírala; prosím tebe, přijmi v svou mateřskou ochranu mou bídnou duši, když vyjde z mého těla v hodinu smrti. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž od bratra svého u dveří kostela svatých Kosmy a Damiána po jitřní raněn jsi byl a když on leknutím upustil meč z ruky, ty jsi mu ho zase s políbením podal, po čemž však přece od něho a od služebníků jeho zamordován jsi byl. Prosíme tebe, vyžádej nám tu milost od Boha, ať viníkům svým tak opravdově odpouštíme viny, jako žádáme, aby nám Pán Bůh naše viny odpustil. Amen.

· 31. Svatomikulášská

Snad na zahradě ve stráni na konci Podolanky.

Není jisté, zda tato kaple patří mezi kaple Svaté cesty, protože má jiný tvar a na rozdíl od jiných kaplí je obrácena k severu. Pokud je původní, pak se pravděpodobně jedná o 31. kapli, tzv. Svatomikulášskou, jejímž donátorem byl baron Jan Pavel Leopold z Walderode.

V horní části byla zobrazena socha Panny Marie Foyenské z kostela sv. Mikuláše na Malé Straně. Je to kopie sochy, která byla nalezena v belgické vsi Foy.

Ve svatováclavském obrazovém cyklu byla zobrazena scéna oběšení bl. Podivena, který byl popraven z rozkazu knížete Boleslava. Podle legendy pak zůstalo jeho oběšené tělo po tři léta neporušeno.

Bráno nebeská, nejblahoslavenější Panno Maria, jejížto obraz, kterýž se ctí v kostele svatého Mikuláše na Malé Straně z toho samého dřeva, v kterém tvůj zázračný Fogenský obraz nalezen jest na způsob tvého zázračného Ašprykolenského obrazu udělaný, mnohým nábožným lidem ve všelijakých potřebách prospěšné útočiště bývá; skrze tu bolest, kterous měla, když tvého nejmilejšího syna do hrobu položili, prosím tebe, přimluv se za mne, ať po časné smrti mám otevřenou bránu do nebeského království. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jehožto nejmilejší dvořenín blahoslavený Podivín byv rozkazem nemilostivého Boleslava knížete na stromě oběšen, tři léta neporušený visel, kteréhožto času nebeském bleskem a zpěvy andělskými oslaven jest; potom jak jsa přenesen do hlavního kostela, tam, nedaleko tvého hrobu odpočívá; prosím tebe, dej nám to pro lásku jeho, ať my také se tebe, jakožto milého našeho patrona přidržujeme a jak jeho, tak tebe uzříme v nebi na věky v nebeské slávě. Amen.

Příští kaple se nachází na kopci vlevo od silnice.

· 32. Rokycanská

Za Podolankou nalevo u silnice.

Stojíme u Rokycanské kaple, která je 32. v pořadí. Donátorem byl Jaroslav, hrabě ze Šternberka, biskup litoměřický.

Ve výklenku byla zobrazena Rokycanská madona z gotického kostela Panny Marie.

Obraz svatováclavského cyklu představoval spícího dánského krále Erika, kterému se ve snu zjevuje Kristus a dává mu znamení, že s pomocí sv. Václava zvítězí nad nepřáteli.

V modlitbách mariánského cyklu skončily odkazy na bolesti Panny Marie, od tohoto zastavení jsou v modlitbách zmiňovány již jen její radosti a její sláva.

Hvězdo jitřní, nejjasnější Panno Maria, jejížto obraz v Rokycanech zůstávající, třikrát z ohně vyskočil. Skrze svatou radost duše tvé, kterouž jsi oplývala tehdáž, když tvůj nejmilejší syn na den velikonoční po svém radostném z mrtvých vstání tobě se ukázal u veliké slávě a tebe potěšil; poníženě prosím, vyžádej nám tu milost od Boha, ať s jeho pomocí povstanu z svých hříchů skrze svaté pokání a do nich se zase nevracuji, jako Kristus Pán umřev jednou, více neumírá. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jehožto nevinnou smrt Kristus Pán ukřižovaný ukázav se Erikovi Dennemarskému, králi vyjeviti a jeho napomínání ráčil, aby tebe vzýval s tou nadějí že skrze tebe nad nepřáteli zvítězí a potom také takové jako ty mučedlnictví dosáhne, což se i stalo skutkem; poníženě prosím tebe, oroduj za nás a pomoz nám k tomu, ať zvítězíme nade všemi svými nepřáteli viditelnými i neviditelnými. Amen.

Následující kaple je vlevo u silnice za odbočkou na Jenštejn.

· 33. Římovská

U silnice za odbočkou na Jenštejn.

Donátorem této kaple byl hrabě Jan z Valdštejna. Jedná se o 33. kapli, s názvem Římovská, podle Madony loretánské z Římova, která byla zobrazena ve výklenku.

V dolní části obrazu bylo možné vidět pád Drahomíry do pekel, když spílá vozkovi za to, že poklekl při zvonění k pozdvihování svátosti.

Uzdravení nemocných, nejmilostivější matko boží Maria, jejíhožto Římovského obrazu ukazuje se, že nemocné uzdravováváš, když oni tě za to důvěrně žádají; skrze tu nesmírnou radost, kterou jsi měla, když tvůj nejmilejší syn s velkou slávou a velebností svou mocí na tebe vstoupil; prosím tebe, vyžádej mi tu milost od Boha, ať nyní s boží pomocí vystoupím z hlubiny svých těžkých hříchů a zlých návyklostí a potom k tobě božskou milostí a mocí vstoupím do nebe. Při tom odvrať ode mne všecky mé duchovní nemoci, ano i tělěsné, jestli je to k spasení duše mé. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jehožto bezbožná matka Drahomíra, když její vozka, slyšev zvonění k pozdvihování velebné svátosti sesedna z koně poklekl, rozlobivší se velmi zlořečila a trestáním božím hned se propadla; prosím tebe skrze své orodování, vypleň z České země všeliké zlořečení, aby spravedlivý Pán Bůh pro ně přísně netrestal celého království. Amen.

Příští kaple je na začátku Dřevčic.

· 35. Sečenská (Seč u Blovic)

Na začátku Dřevčic.

Tato 35. kaple nese název Sečenská, podle obrazu madony stojící na břehu rozbouřeného moře z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Seči u Blovic.

Donátorem kaple byl hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic.

Sv. Václav na obraze rozhání pomocí blesků sněm, který ho nechtěl uznat za svatého.

Potěšení zarmoucených, nejmilosrdnější matko maše Panno Maria, pro kterouž všemohoucí Bůh také v Seči mnohé z rozličných příčin zarmoucené lidi vyslyšev, milostivě jich potěšiti, a to, čehož sobě žádali, jim uděliti ráčil; skrze ty všecky ctnosti a dobré skutky, kteréž jsi po seslání Ducha svatého na tomto světě k větší cti a slávě boží k potěšení, k naučení a k dobrému příkladu vší křesťanské církve až do své smrti činila, prosím tebe potěš mně ve všech mých úzkostech, zvláště pak v hodinu smrti mé, ať mohu silně a náležitě doufati, že umřu v milosti boží. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jenž jsi se pohanským pánům chtějícím na sněmě naříditi, aby tebe žádný za svatého a nevinně zabitého neměl, v povětří ukázal, a na to hned od zbouřeného povětří čtyřicet z nich hromem zhynulo. Prosíme tebe, chraň ještě z nebe České království, nedej, nedej hubiti nás. Bojuj za nás proti všem bezbožným, aby nezvítězili nad námi, ani katolického náboženství více v Čechách nepotlačili. Amen.

Příští kaple je naproti dřevčické hospodě, nalevo od silnice.

· 36. Šternberská

Naproti dřevčické hospodě.

Tato kaple nese název podle svého donátora, hraběte Václava ze Šternberka. Byla 36. v pořadí a zasvěcena byla Madoně zelenohorské.

Svatováclavský obraz zachycoval zázrak, který se stal při převozu těla svatého Václava z Boleslavi do Prahy, spojený s propuštěním vězňů na Malé Straně.

Pomocnice křesťanů vždycky k pomáhání tebe vzývajícím laskavě hotová Maria, jejíž obraz, kterýž Šternberský slove a nyní ve Vídni jest ve veliké vážnosti, od kacířského pána pod kotel v pivovaru do ohně vržený bez porušení, ale ne bez pokuty boží z ohně vyskočil. Skrze tvé slavné na nebe vzetí, kterým tě tvůj milý syn oslaviti ráčil, co nejponíženěji mohu, prosím tebe, rač při mně býti, když se budu bráti z tohoto světa a mně milostivě pomáhati proti zlým duchům, kteříž tehdáž nejvíce na mne dotírati budou. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, jehož svaté tělo, když se na poručení bratra tvého Boleslava beze cti z Boleslavě do Prahy vezlo, přes tři řeky s vozem i s lidmi, kteříž při něm byli, zázračně přeneseno jest. Pak na malostranském rynku zastavivši se s vozem, žádným způsobem odvezeno býti nemohlo, dokud všichni vězňové z blízkého vězení propuštěni nebyli; prosíme tebe, vyžádej nám to, aby naše duše šťastně vyšla z vězení tohoto světa a od svatých andělů do nebe přenesena byla. Amen.

Následující kaple stojí při hlavní silnici k Brandýsu. Prosím dbejte na zvýšenou bezpečnost, na krajnici je málo místa.

· 38. Strašenská

Před Brandýsem naproti bývalé cihelně.

Donátor 38. kaple byl hrabě Ferdinand z Harrachu. Jméno dostala podle Madony Strašínské.

Na obraze bylo kromě Madony zobrazeno uzdravení u hrobu svatého Václava a kající Boleslav, který rozdává almužny chudým.

Královno patriarchů, nejsvětější rodičko boží Maria, jejížto obraz v Strašení více než ode dvou set let jak okolní, tak i přespolní lid s nemalým podle těla i duše užitkem nábožně ctí, při kterém také kněz Martin Strakonický, muž svatopověstný, duchem prorockým a zázraky (jak se od předků našich povídalo), se stkvoucí dlouho bydlil a svatosti nabyl. Skrze tu radost, kterou máš v nebi z toho, že když jsi vzata byla do nebe, nalezla jsi tam pro sebe připravenou větší slávu, nežli se mysliti může, tak že plnost tvé slávy převyšuje všecku slávu všech svatých lidí i všech andělů božích. Prosím tebe, pomoz mi přijít do nebe a tam se z té slávy tvé radovati na věky. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, o jehožto zázracích, když se rozešla pověst po křesťanských krajinách, putovali ze všech stran nemocní k tvému hrobu, z nichž čtyřicet sám Boleslav, tvůj bratr již kající s potěšením na jeden den uzdravených spatřil a je almužnou obdaroval; prosíme tebe, uzdrav také předně duše naše a potom i těla. Utěš smutné, zažeň vše zlé a potěš všecky nemocné, neduživé v celém tvém království Českém. Amen.

Nyní pojedeme až do Brandýsa, další kaple je v parčíku vedle silnice po levé straně.

· 41. Vartenská

V parčíku u Pražské ulice v Brandýse.

Stojíme u předposlední zachovalé kaple, v pořadí 41. Donátorem byl František Antonín Berka z Dubé. Kaple je zasvěcena Madoně z kladské Varty, která je nyní na území Polska.

Svatého Václava bylo na obraze možné vidět, jak v podobě bílého orla pomáhá vítězit v boji s Maďary Přemyslovi Otakarovi II.

Královno mučedníků a panno všech lidí, nejtrpělivější Maria, kteráž v svém Vartenském obrazu, když nějaká těžká boží rána, zvláště od pohanů, Tatarů a kacířů na Čechy přijíti měla, z politování lidské bídy jako milostivá matka často jsi patrně slzy vylévala a od dávných časů Varta neb Obrana České země nazvána jsi byla. Skrze tu radost, kterouž máš v nebi z toho, že vůle nejvyšší velebnosti božské jest jedna s tvou vůlí a cožkoli ty chceš, k tomu hned Trojice boží milostivě přivoliti ráčí. Prosím tebe, vyžádej mi tu milost od Boha ať opravdově a s velkou zkroušeností oplakávám své hříchy a napotom více než štíra a hada jich se varuji. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, vejvodo České země, jenž jsi často Čechům, ukázav se jim v povětří v bitvách pomáhal jako léta dvanáctistého, když Jaroslav Berka na tvém kopí držel roztaženou kohouhev svatého Vojtěcha pomohl jsi Čechům k velikému vítězství. Prosím tebe, pomáhej i nyní Českému království, zažeň jeho nepřátely a pomoz k potěšitelnému pokoji. Amen.

Nyní pojedeme k poslední kapli, která se nachází před železničním přejezdem.

· 42. Vyšehradská

V Pražské ulici před přejezdem.

Poslední dochovaná kaple nese jméno podle Vyšehradu, neboť byla zasvěcena Madoně Vyšehradské, zvané Dešťové. Jejím donátorem byl František Augustin z Valdštejna.

Ve výklenku bylo vyobrazeno zjevení krále Vladislava II., v němž všichni zemští patroni směřují k hrobu svatého Václava a zpívají "Tito jsou svatí".

Královno vyznavačů, nejctnostnější Panno Maria, s jejímžto vyšehradským obrazem to se na tvou přímluvu za časté stalo, že v čas velikého sucha , když byl s náležitou pobožností na procesí nesen, žádoucím deštěm vyprahlá země svlažena byla. Skrze tu radost, kterouž máš v nebi z toho, že podle libosti vůle tvé těm, kteříž tobě slouží, dána bývá odplata na tomto i onom světě. Prosím tebe, vypros mi tu milost od Boha, aby sprch déšť milosti boží na mou duši horkostí nezřízených žádostí přes příliš vyprahlou, aby se zazelenaly v mravích mých Bohu milé byliny svatých ctností a vydaly krásný květ mnohých dobrých skutků. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, k jehožto hrobu, jakož viděl Vladislav, druhý král český v hlavním kostele pražském, vyšedše z svých hrobů šli svatí patronové Českého království zpívajíce píseň: Titoť jsou svatí (v Zjevení svatého Jana), odkudž až po dnes každodenně ráno se na procesí ta antifona v témž kostele zpívá. Prosím tebe, dej nám ať my také tebe s nimi náležitě ctíme. Amen.

Dvě další kaple se již nezachovaly. Jedna stála na náměstí a poslední u dřevěného mostu přes Labe. Naše společná pouť nyní končí. Děkuji Vám za účast a těším se na viděnou za rok, dá-li Pán Bůh.

Zdroj: via-sancta.cz