20 Vyšehradská

· 42. Vyšehradská

V Pražské ulici před přejezdem.

Poslední dochovaná kaple nese jméno podle Vyšehradu, neboť byla zasvěcena Madoně Vyšehradské, zvané Dešťové. Jejím donátorem byl František Augustin z Valdštejna.

Ve výklenku bylo vyobrazeno zjevení krále Vladislava II., v němž všichni zemští patroni směřují k hrobu svatého Václava a zpívají "Tito jsou svatí".

Královno vyznavačů, nejctnostnější Panno Maria, s jejímžto vyšehradským obrazem to se na tvou přímluvu za časté stalo, že v čas velikého sucha, když byl s náležitou pobožností na procesí nesen, žádoucím deštěm vyprahlá země svlažena byla. Skrze tu radost, kterouž máš v nebi z toho, že podle libosti vůle tvé těm, kteříž tobě slouží, dána bývá odplata na tomto i onom světě. Prosím tebe, vypros mi tu milost od Boha, aby sprch déšť milosti boží na mou duši horkostí nezřízených žádostí přes příliš vyprahlou, aby se zazelenaly v mravích mých Bohu milé byliny svatých ctností a vydaly krásný květ mnohých dobrých skutků. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkám: Zdrávas Maria.

Svatý Václave, k jehožto hrobu, jakož viděl Vladislav, druhý král český v hlavním kostele pražském, vyšedše z svých hrobů šli svatí patronové Českého království zpívajíce píseň: Titoť jsou svatí (v Zjevení svatého Jana), odkudž až po dnes každodenně ráno se na procesí ta antifona v témž kostele zpívá. Prosím tebe, dej nám ať my také tebe s nimi náležitě ctíme. Amen.

Dvě další kaple se již nezachovaly. Jedna stála na náměstí a poslední u dřevěného mostu přes Labe. Naše společná pouť nyní končí. Děkuji Vám za účast a těším se na viděnou za rok, dá-li Pán Bůh.